Vývoj organizace zdravotnického systému jde na začátku třetího tisíciletí proti zájmům soukromým ambulantních specialistů.

Jedná se zejména o tendenci k „centralizaci“ zdravotních služeb do komplexů, ve kterých lékař působí jako „zaměstnanec“ a zisky z jeho práce si rozděluje management centralizovaného systému.

Soukromí ambulantní specialisté se ocitají hned ve dvojím „sevření“ centralistických systémů:

„Zprava“ jsou jednotlivé ordinace ohrožovány soukromými řetězci, často dotovanými ze zisků podnikatelské sféry, někdy i přímo propojenými se zdravotními pojišťovnami. Jedná se o tolerovanou nekalou konkurenci, která však může mít pro existenci jednotlivých soukromých lékařů fatální důsledky.

Stejně fatální je však tlak „zleva“, reprezentovaný snahou o centralizaci služeb do „neziskové“ sféry. Osud lékařů je zde podobný jako v předchozím případě a rozdělování „nezisku“ taktéž.

„Virtuální poliklinika“ představuje částečnou, byť jen bazální, ochranu před výše popsanými centralistickými tendencemi.

Jejím základem je volné, nezávazné propojení těch ambulancí, které získají certifikát v systému ASAC.

Tito lékaři budou mít možnost zapojit se do „řetězce soukromých ambulancí“, který může, za určitých podmínek, představovat významnou konkurenci neziskovkám i soukromým trastům.
Lékaři sdružení v Poliklinice ASAC, tedy ti lékaři, kteří zaručují kvalitní péči, budou mít možnost vzájemné komunikace na úrovni osobní, společenské i profesní.

Virtuální „Poliklinika ASAC“ může v některých regionech vyústit i v určitý ucelený poliklinický systém pracující na základě vzájemného účelného předávání klientů, což je jedním z pilířů tak potřebné stabilizace příjmů soukromých ordinací.
Ale existují i další možnosti, jen je potřeba je uchopit.